Je to moje první povídka co jsem o Bleach napsala... a rozhodla jsem se jí sem dát...
Povídku najdete pod perexem... :o)
" Ťuky,ťuk... kapitáne."ozvalo se za dveřmi kapitána Hitsugayi. "Kapitáne... něco vám nesu.... " otevřela Rangiku dveře.Měla na hlavě nasazené zaječí uši."Co jsem ti říkal Matsumoto... sundej to dolu!" "No tak,kapitáne... přeci mi nebudete kazit radost?Takový krásný den dneska.... Proč jste tu vlastně zalezlí?" "Protože nemám náladu na ty vaše forky.Ňějaký vajíčka mě opravdu neberou." "Kapitáne,to neříkejte.To nejsou jenom tak nějáký vajíčka!To jsou Velikonoční vajíčka!" "Není to jedno.... ??? Sundej si ty uši!" "No tak dobrá."Rangiku si sundala čelenku s ušma z hlavy a položila jí kapitánovi na stůl."A co mi to neseš?To hlášení co mi slybuješ už dva dny?" "Jaj... kapitáne,to né.Něco lepšího.Zavřete oči a já pro to dojdu." "Matsumoto... " "Notak,kapitáne... Prosím..."hodila na něj Rangiku nejprosivnější pohled.Nakonec Toushiro souhlasil."Ale mějte ty oči zavřený kapitáne"zmizela Rangiku za dveřma.Zpátky šla s košíkem malovaných vajíček. "Tak už můžete kapitáne!"Když Toushiro otevřel oči,myslel že svojí podkapitánku zabije. "Matsumoto,okamžitě to odnes!" "Kapitáne,uklidněte se.To máte ode mě.Zbytek je ještě za dveřma.... "položila Rangiku košík na stůl a běžela za dveře. "Zby-zby-zbytek?" V tom se Rangiku oběvila znovu ve dveřích a v rukách držela veliké vejce.Položila ho před kapitánův stůl a šla zase za dveře.Takhle šla ještě mnohokrát.Toushiro jí marně nadával... Dokonce jí i prosil na kolenou.Ale nic mu to nebylo platný.Když už Rangiku všechno donesla,byl celý pokoj plný vajíček,sladkostí a dalších věcí spojených s Velikonocemi."Tak co kapitáne?"podívala se Rangiku na svého kapitána,který nechápavě seděl ve svém kapitánském křesle a díval se zmateně a vyčerpaně před sebe."Matsumoto.... co sem ti proboha udělal,že mě takhle trestáš?" Rangiku se pouze ušklíbla,sebrala ze stolu uši a utíkala pryč.

